Špatná nálada? Nevadí.

On January 13, 2020 by bsvk

„Proč?“ – (adverbia) pro jaký důvod nebo smysl; oblíbené dětské slovo

Původně jsem přemýšlel, že napíšu bajku, která bude reflexí mých myšlenek a každé zvíře bude jiným názorem, ale pak jsem si řekl „srát na zvířata“. Prezentuji vám aktuální stav v mé hlavě, když mám pocit, že mám špatnou náladu, ale vysloveně netrpím.

Hned zkraje bych chtěl položit otázku vám: myslíte si, že je v pohodě cítit se špatně? Pokud jste odpověděli „ano,“ tak s vámi sdílím názor a přidám doplňující otázku „Proč ano?“ Ti z vás, kteří si pomysleli „ne,“ tak si prosím přečtěte mé odůvodnění a mé protože. Mým cílem není vám měnit názor. Chci vám jen ukázat rozdílný úhel pohledu, který ani nemusí být správný. Jakou však máte záruku, že zrovna ten, který máte aktuálně, správným je?

Poslední dva dny se necítím dobře, jsem více podrážděný, mračím se dokonce i na kytky v mém okolí. Věřte mi, zvládl jsem najít spoustu viníků. Venku je zima, zítra je pondělí, blíží se zkouška z matematiky, něco na mě leze, cítím se sám, už si nepamatuji, kdy mě nebolelo za krkem a tak dále. Myslím, že bych zvládl napsat desítky dalších, ač tohle jsou problémy, které už jsem zažil a vím, že přejdou, že se s nimi vlastně trápit nemusím. Zároveň vím, že mám skvělé kamarády, dělám věci, které mi dávají smysl, mám skvělé koníčky, zdravou rodinu, nemám střevní potíže ani pohlavně přenosnou chorobu. Tím chci říct, že se vlastně mám skvěle, ale… Teď je právě ta chvíle, kdybychom se měli začít ptát sami sebe „Proč jsem taková prudérní pipka?“ Já bohužel rozumnou odpověď stále neznám, ale dosavadní zkušenost mě naučila, že mé hlavě je racionalita někde u zevního kruhového svěrače a prostě někdy mi na hovno bude. S tím musím počítat a je jen na mně, jak s tím naložím. Většinou se snažím vyhýbat osobnímu kontaktu s lidmi, abych na ně nebyl zbytečně zlý, pokusím se dělat nenáročné činnosti, které mě odvedou myšlenkově jinam a třeba se pokusím sportem vyplavit nějaké ty hormony štěstí. Zlepší to něco? Většinou ne, ale rozhodně to nic nezhorší a nezačnu se utápět v negativních emocích a hlavně nenastoupí ta odporná sebelítost. To je to to nejhorší, protože pak skončíte v začarovaném kruhu, z kterého vás ani Brumbál nedostane.

Teď se doufám ptáte „Proč by teda mělo být v pohodě se takhle cítit?“ Odpověď je strašně jednoduchá. Jak byste si někdy mohli vážit štěstí a radosti, pokud byste nezažili i tu bolest a trápení. Je to černá a bílá, voda a oheň, den a noc, Pat a Mat, dobře ti dva možná ne, ale chápete moji pointu. Kdyby byl stále jen den, tak bychom nikdy nezažili studenou noc. V noci, kdy vylézají predátoři, kteří usilují o naše životy (trocha fantazie, prosím). Den by se pro nás stal samozřejmostí, které bychom si už nevážili, ani bychom neměli vlastně důvod. A proto si bolest a trápení užívejte, pokud to jen trochu jde, o to ta radost a vděčnost bude větší. Vím, že vždy to nejde, ale co se nám může stát horšího, než umřít? Ne nadarmo se říká, že to co tě nezabije, to tě posílí. Já si jdu udělat čaj a spát. A vám? Vám přeji ty správné věci, kterých si budete vážit.