\u201eSn\u00ed\u0161?\u201c<\/p>\n
\u201eSn\u00edm.\u201c<\/p>\n
\u201eA o \u010dem?\u201c<\/p>\n
\u201eO p\u0159\u00edtomnosti, kter\u00e1 mohla b\u00fdt.\u201c<\/p>\n
\u201eJak\u00e1 byla minulost?\u201c, byla klukova t\u0159et\u00ed ot\u00e1zka.<\/p>\n
\u201eU\u017e spi, pov\u00edm ti o tom z\u00edtra.\u201c<\/p>\n
\u201eDob\u0159e, dobrou.\u201c<\/p>\n
\u201eDobrou.\u201c, odpov\u011bd\u011bl mu\u017e.<\/p>\n
Dv\u011b postavy zabalen\u00e9 v hlin\u00edkov\u00fdch dek\u00e1ch ztichly. Kluk usnul t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b, mu\u017e\u016fv dech vytv\u00e1\u0159ej\u00edc\u00ed obl\u00e1\u010dky p\u00e1ry se stal pravideln\u00fdm a\u017e o hodinu pozd\u011bji. V tu chv\u00edli, kdy se p\u0159estal oz\u00fdvat i tich\u00fd vzlykot.<\/p>\n
R\u00e1no se mu\u017e probudil jako prvn\u00ed, nev\u011bd\u011bl kolik je, hodinky se mu zastavily u\u017e po prvn\u00edm roce a nov\u00e9 nepot\u0159eboval. Na \u010dase u\u017e nez\u00e1le\u017eelo. Od Zm\u011bny, tento n\u00e1zev si osvojil od mu\u017ee s kloboukem, bylo nebe zakryt\u00e9 neprostupnou mlhou. Slunce a \u017eivot, prvn\u00ed bez druh\u00e9ho existovat m\u016f\u017ee, ale druh\u00e9 bez prvn\u00edho ne. Lidstvo bohu\u017eel bylo na \u0161patn\u00e9 stran\u011b t\u00e9to jednoduch\u00e9 rovnice. U\u017e jim moc \u010dasu nezb\u00fdvalo a mu\u017e to v\u011bd\u011bl.<\/p>\n
Kdy\u017e se kluk probral, vid\u011bl mu\u017ee zpovzd\u00e1l\u00ed, jak m\u00e1 jeden ze sv\u00fdch z\u00e1chvat\u016f ka\u0161le, kter\u00e9 ho taky v posledn\u00ed dob\u011b za\u010daly tr\u00e1pit. Jako obvykle d\u011blal, \u017ee to nevid\u00ed a po\u010dkal, a\u017e to skon\u010d\u00ed. Necht\u011bl ni\u010dit ideu nezni\u010ditelnosti, ani jemu, ani sob\u011b. Pokud pot\u0159eboval ka\u0161lat on, tak to schov\u00e1val za pot\u0159ebou j\u00edt na z\u00e1chod. Necht\u011bl mu\u017ei p\u0159id\u011bl\u00e1vat starosti. Ne\u0159ekl mu ani o t\u011bch rud\u00fdch skvrn\u00e1ch na stehnech.<\/p>\n
Mu\u017e si ut\u0159el krev do vnit\u0159ku sv\u00e9 roztrhan\u00e9 zimn\u00ed bundy. Kluk na\u0161t\u011bst\u00ed je\u0161t\u011b spal, schv\u00e1ln\u011b chodil d\u00e1l, necht\u011bl ho znepokojovat sv\u00fdm zdravotn\u00edm stavem, kter\u00fd se hor\u0161il. Vr\u00e1til se k vyhasl\u00e9mu ohni\u0161ti a otev\u0159el sv\u016fj kufr s kole\u010dky. Z p\u016fvodn\u00edch \u010dty\u0159 u\u017e z\u016fstaly pouze dv\u011b, nic lep\u0161\u00edho v\u0161ak k sehn\u00e1n\u00ed nebylo, u\u017e se nach\u00e1zeli daleko od civilizace. Tedy pokud je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e1 existovala. Vybral dv\u011b z posledn\u00edch p\u00e1r plechovek a hodil jednu klukovi. Ten mezit\u00edm stihl sm\u00e9st z deky a z vlas\u016f vrstvu v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00e9ho pop\u00edlku, kter\u00fd se na n\u011bm za t\u011bch p\u00e1r hodin sp\u00e1nku usadil.<\/p>\n
Pot\u00e9, co ml\u010dky dojedli sv\u00e9 porce, tak se jako ka\u017ed\u00fd den vydali sm\u011brem na v\u00fdchod. K vstupn\u00edm dve\u0159\u00edm u\u017e neviditeln\u00e9ho kotou\u010de sv\u011btla. Cestu vedl mu\u017e a t\u00e1hl za sebou rozpadaj\u00edc\u00ed se zavazadlo. V druh\u00e9 ruce dr\u017eel kompas, posledn\u00ed funguj\u00edc\u00ed v\u00fddobytek technologie. Kluk ho beze slov n\u00e1sledoval. Mu\u017e necht\u011bl mluvit, pr\u00fd kv\u016fli pop\u00edlku, kter\u00fd u\u017e od Zm\u011bny bez p\u0159est\u00e1n\u00ed padal z nebe a dusil je. Kluk ale v\u011bd\u011bl, \u017ee nemluv\u00ed z jin\u00e9ho d\u016fvodu. Slova u\u017e stejn\u011b jako \u010das ztratily v\u00fdznam. U\u017e to musely b\u00fdt m\u011bs\u00edce, co vid\u011bli jin\u00e9ho \u010dlov\u011bka. Na\u017eivu, tedy, mrtvol v\u00eddali st\u00e1le mnoho, aspo\u0148 si to myslel. V\u0161e bylo pokryt\u00e9 pop\u00edlkem. V\u011bd\u011bl, \u017ee tam brzy budou. Byli sami a i oni m\u00ed\u0159ili k stejn\u00e9mu c\u00edli.<\/p>\n
Nev\u011bd\u011bli kolik hodin ub\u011bhlo, ani kolik kilometr\u016f u\u0161li. Nez\u00e1le\u017eelo na tom. Oba ale c\u00edtili, \u017ee jsou bl\u00edzko, tohle bude jejich p\u0159edposledn\u00ed zast\u00e1vka. Rozd\u011blali si v tichosti k\u0159esadlem ohe\u0148 a oh\u0159\u00e1li si j\u00eddlo, pot\u00e9 si lehli pod sv\u00e9 st\u0159\u00edbrn\u00e9 p\u0159ikr\u00fdvky.<\/p>\n
\u201eSn\u00ed\u0161?\u201c<\/p>\n
\u201eSn\u00edm.\u201c<\/p>\n
\u201eA o \u010dem?\u201c<\/p>\n
\u201eO mu\u017ei v klobouku.\u201c, odpov\u011bd\u011bl mu\u017e a kluk zpozorn\u011bl, rozhovor v\u017edy prob\u00edhal stejn\u011b, ale nyn\u00ed se li\u0161il.<\/p>\n
\u201e\u0158ekne\u0161 mi o n\u011bm?\u201c, ozvalo se po chvilce ticha.<\/p>\n
\u201eZ\u00edtra ho uvid\u00ed\u0161, te\u010f u\u017e spi.\u201c<\/p>\n
\u201eDob\u0159e, dobrou.\u201c, odpov\u011bd\u011bl chlapec a vr\u00e1til se t\u00edm zp\u011bt do bezpe\u010d\u00ed konverzace, kterou znal.<\/p>\n
\u201eDobrou.\u201c<\/p>\n
Dv\u011b postavy zabalen\u00e9 v hlin\u00edkov\u00fdch dek\u00e1ch ztichly. Ani jeden nemohl usnout, ne dnes. Bylo c\u00edtit nap\u011bt\u00ed. Tlak konce, mo\u017enost posledn\u00edho ve\u010dera. Vzpom\u00ednali na minulost, na dobu, kdy byli je\u0161t\u011b otec a syn. Kdy lid\u00e9 m\u011bli motivaci b\u00fdt dobr\u00fdmi. Na dobu p\u0159ed t\u00edm, na dobu p\u0159ed Zm\u011bnou. Tam, kde st\u00e1l mal\u00fd kluk za ruku se sv\u00fdm t\u00e1tou.<\/p>\n
\u201eP\u016fj\u010d\u00ed\u0161 mi klobouk, tati?\u201c<\/p>\n
\u201eTady, hochu.\u201c<\/p>\n
Foto: Sic\u00edlie; 22\/10\/2017 \u2013 iPhone SE<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
R\u00e1no se mu\u017e probudil jako prvn\u00ed, nev\u011bd\u011bl kolik je, hodinky se mu zastavily u\u017e po prvn\u00edm roce a nov\u00e9 nepot\u0159eboval. Na \u010dase u\u017e nez\u00e1le\u017eelo. Od Zm\u011bny, tento n\u00e1zev si osvojil od mu\u017ee s kloboukem, bylo nebe zakryt\u00e9 neprostupnou mlhou. Slunce a \u017eivot, prvn\u00ed bez druh\u00e9ho existovat m\u016f\u017ee, ale druh\u00e9 bez prvn\u00edho ne. Lidstvo bohu\u017eel bylo na \u0161patn\u00e9 stran\u011b t\u00e9to jednoduch\u00e9 rovnice. U\u017e jim moc \u010dasu nezb\u00fdvalo a mu\u017e to v\u011bd\u011bl.